Loučení se Zbrojovkou

Většinu areálu továrny tvořily nízké, jedno- či dvojpodlažní výrobní haly nenápaditého tvaru z roku 1919 (a pozdějších). Těch nám tolik líto není.

Areál Zbrojovky nicméně ukrýval i zajímavější poklady.

Nejcennější z hlediska průmyslové historie Brna byl říční trakt na západní straně areálu. Ve dvou řadách tu stály podél Svitavy budovy původní textilky Beran & Sohne, kterou Zbrojovka později pohltila.

Z jako Zbrojovka (a později též Zetor). Dnes se rozkládá v bývalé kotelně, sneseno z hrdého průčelí, které už neexistuje.

Do Zbrojovky jsme bez pozvání pronikli hned několikrát. V době, kdy už bylo jasné, že se bude prakticky celá bourat, šlo v podstatě o záchranný urbexový průzkum.

Už jsme museli přijmout, že Brno přišlo o cennější průmyslové areály, jako byla Vlněna nebo Mosilana na Tkalcovské ulici. Ale stejně máme na jazyku hořkou pachuť, když procházíme ztichlé tovární haly.

Alois & Samuel, Moritz Berans’ Söhne, Brünn.

Kdesi tady mezi továrními budovami se na počátku 20. století proplétaly křivolaké koleje průmyslové úzkokolejky.

Ještě nedávno jsme se v těchto budovách schovávali před hlídačem, abychom zdokumentovali aspoň fragmenty někdejší průmyslové slávy. Dnes už je tu ticho a příští týden začne poslední fáze demolice.

Sbohem Zbrojovko. Pozoroval jsem tě v dětství z vlaku a slýchal o tobě příhody od svých příbuzných, z nichž nějkteří tu strávili celý profesní život. Šťastnou cestu do průmyslového nebe.

Když jsem se na podzim vrátil z Barcelony a vzlétl jsem nad někdejší továrnu, zjistil jsem, že z hal podél řeky už nestojí zhola nic.